Bělušice – Dřevěným portálem vcházím do pečlivě upravené zahrady. Přes umělý potůček se klene mostek, na terasách jsou různé druhy rostlin. Úplně dole si jde utrhnout i právě dozrávající jahody. Kolem je různě pět různých posezení. A úplně okolo nás plot s žiletkovým drátem.
Jsem totiž na svahu kopce Bělouš, v okrasné zahradě Věznice Bělušce. Do roku 2000 se tu chovala prasata, pak cvičili služební psy. Zahrada se tu buduje posledních třináct let, intenzivně až v posledních třech letech. A dostala se do podoby, která jen vzdáleně připomíná věznici. Má to svůj důvod. Konají se zde totiž návštěvy trochu jinak.
„Vězeň zde může realizovat návštěvu s rodinou a dětmi, pokud splní podmínky,“ říká ředitel věznice Roman Mišák. Jeho slova hned doplňuje mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová: „Důležitým aspektem je nezpřetrhání vazeb s rodinou a hlavně dětmi. Aby se tu děti cítily během návštěvy dobře. Tím se daří udržet kontakty odsouzených s osobami blízkými, které potom bývají motivační se do věznice nevrátit.
„Jde o to, aby se děti dostaly do prostředí, kde nebudou pod tlakem. V uzavřeném prostoru běžné návštěvní místnosti mohou plakat, nemohou se tam tak zapojit. Tady se zabaví,“ poukazuje ředitel Roman Mišák na herní koutek. A v jednom altánku nechybí ani zahradní gril.
Zahradu vybudovali odsouzení v rámci pracovních aktivit pod vedením zaměstnanců oddělení výkonu trestu bez nároku na odměnu. „Je to pro mě motivace. Na zahradě je vidět kus práce, mám z toho radost,“ říká 44letý odsouzený Tomáš, který chodí na zahradu pracovat ještě po svých pracovních aktivitách pro obec Bělušice.
Probíhá zde i vzdělávací aktivita „včelařství“. Věznice si tak stáčí svůj vlastní med. Ten zatím rozdává jako dárky.
