Je 21. února kolem poledne. Při větrání se podívám z okna. Před vchodem jsou dva asi čtrnáctiletí mladíci, oba mají v rukou mobily a natáčí, zřejmě veselé příhody z natáčení. Proto, že se při natáčení svíjejí jako po požití psychotropních látek napadlo mne, že musí poškozovat majetek Společenství vlastníků. Protože bydlím v posledním patře, mám podle zákonů fyziky pohled na vstup do domu, viděl jsem, jak odmontovávají kryt od venkovního světla.
Chlapci čekali na problémového chlapce, který bydlí v podnájmu majitele, který žije v Plzni. Syn podnájemníka se vyřítil ze vchodu a toho většího povalil na zem s výkřikem: „Říkal jsem ti, jaký je domovník č…..( pánské přirození)“. Je na nad slunce jasné, že věděl o tom co se před vchodem dělo.
Když jsem zatelefonoval do Plzně a informoval vlastníka, co se přihodilo, slíbil, že záležitost dá do pořádku a zavolá otci problémového chlapce. Po telefonátu se u mého bytu ozvaly rány na dveře a zvonění. Volal jsem znovu majiteli bytu, kterého jsem upozornil, že mám strach, a že budu volat policii.
Protože trestná výprava neměla požadovaný efekt. Odešli aktéři (syn v doprovodu otce), domů.
Pozor a teď začíná neuvěřitelný příběh.
Podnájemník otec syna na mne zavolal polici. Ti mi vysvětlili, co je za mnou přivádí: Šikanování syna a neustálé upozorňování majitele bytu na jeho prohřešky. Nevycházel jsem z údivu, co se vše snášelo na mou hlavu od manželů, kteří měli oči podlité krví.
Na tomto místě je třeba podotknout, že s majitelem bytu jsem se naposledy spojil telefonem před třemi lety. Tím jsem zjistil, že se dá někoho neustále šikanovat i po třech letech.
Když jsem policistům vysvětlil, že jsem byl nazván tím přirozením, policista se zeptal povedeného čtrnáctiletého chlapce, jestli tuto větu vyslovil. Bez zaváhání drze odpověděl, že ano. Na to odpověděl policista: „Já bych ti rozbil hubu“.
Mysleli byste si určitě, že tím toto vystoupení povedené rodiny skončilo, ale to se moc mýlíte.
Paní mne nazvala Davidem Copperfieldem , že vidím na vstup do domu, když ona, která bydlí v prvním patře na zvonková tabla nevidí a já ano! Nato jsem se zeptal, jestli jsem propuštěn. Stalo se.
Když vám někdo bude sprostě nadávat, volejte policii dříve, než to udělá ten, který vás urazil. Můžete být osočeni a vyšetřováni právě vy.
V. H. (redakce jméno pisatele zná, po dohodě s ním jméno zveřejňovat nebude)
