Litvínov – Severní Čechy se opět přesvědčily o tom, že vládní sliby a realita v regionech se často diametrálně rozcházejí. Zatímco Litvínov byl před časem odmítnut s projektem za pouhých 10 milionů korun, který měl pomoci vyřešit spletité vlastnické vztahy na janovském sídlišti a vytvořit manuál pro celou republiku, nedaleký Šluknov nyní slaví obří úspěch. Z fondu určeného na uhelnou transformaci dostane neuvěřitelných 200 milionů korun na výkup bytů. Nad logikou tohoto rozhodnutí zůstává rozum stát.
Už se zdálo, že stát konečně pochopil vážnost situace na severočeských sídlištích. Jenže realita ukazuje spíše na chaos a absenci jakékoliv jednotné koncepce. Město Litvínov se dlouhodobě potýká s obřím problémem v Janově – vybydlené paneláky, nezvěstní majitelé z ciziny, spekulanti a neustálé riziko požárů či černých skládek.
Cestu ven měl ukázat pilotní dotační projekt SPOJ (Systémová podpora obnovy Janova). Plán byl prostý a geniální: vyzkoušet na jednom menším domě v Sadové ulici, jak legální cestou vykoupit byty tam, kde majitelé nekomunikují nebo jsou nedohledatelní. Výsledek měl sloužit jako celorepublikový návod pro všechny ostatní obce.
Odezva z Ministerstva financí? Ledová sprcha. Projekt za 10 milionů (se spoluúčastí města 2,5 milionu) stát smetl ze stolu s tím, že podíl státu je moc vysoký, projekt málo koncepční a město by si na to mělo vydělat samo – například zvýšením daně z nemovitosti pro své vlastní občany.
200 milionů z "rozvojových" peněz
Střih. O pár měsíců později Ministerstvo životního prostředí slavnostně oznamuje spuštění mnohamilionového programu a jako pilotní projekt vybírá sídliště ve Šluknově. Alokace? 200 milionů korun z Operačního programu Spravedlivá transformace (OPST). Peníze mají jít na přímý výkup bytů, nebytových prostor a následnou sociální práci.
„Samozřejmě mě to velmi mrzí. S ohledem na to, že tu problematiku znám, tak to Šluknovu přeji, ale nechápu, že když se našlo 200 milionů z programu, který na to navíc vůbec není určen, tak že nebyli schopni najít pouhých 10 milionů, jejichž výsledkem měla být pomoc pro celou republiku,“ komentuje situaci místostarostka Litvínova Květuše Hellmichová, která původní litvínovský projekt SPOJ připravovala.
Zarážející je právě původ peněz. Fond Spravedlivé transformace má primárně pomáhat regionům vyrovnat se s koncem těžby uhlí, podpořit jeho rozvoj a ekologické projekty. Že se z něj narychlo financuje sociální oblast a realitní obchody s byty, ukazuje na obcházení standardních systémů.
Šluknovská cesta je snazší. Litvínov má těžší oříšek
Šluknov má navíc oproti Litvínovu v jedné věci obrovskou výhodu – tamní problémové sídliště Slunečnice má totiž jednoho majoritního vlastníka, se kterým se dá jednat. Litvínov v Janově naráží na neprostupnou zeď stovek drobných vlastníků rozesetých po celém světě. A právě proto Litvínov tolik potřeboval slibovaný právní a metodický návod od státu.
„Je pravda, že Šluknov má tu výhodu, že daných 400 bytů má jednoho vlastníka, zatímco v případě janovského sídliště je řada vlastníků neznámá, ale o to víc je to pro město komplikované a těžší řešit. Šluknov po výkupu dostane možnost mít dohled na to, kdo v bytech bydlí a já jen doufám, že následně ti nepřizpůsobiví se nebudou stěhovat k nám,“ vyjádřila obavy Hellmichová.
Sisyfovská práce bez pomoci státu
Vedení Litvínova se však nevzdává. Starostka Kamila Blánová již dříve upozornila, že zamítavé stanovisko k projektu SPOJ přišlo ještě z úřednických pater minulé vládní garnitury. Nové vedení ministerstev sice slibuje, že se situací zabývá, ale čas neúprosně běží a papírové „kolečko“ úřadů trvá měsíce. „Já navíc nyní ani nemám s kým jednat. Po změnách v Národní agentuře pro sociální začleňování z těch původních sedmi vedoucích snad nezůstal nikdo, mají nyní jen dva, navíc úplně nové. Kdy se k našemu, k ledu uloženému projektu dostanou, to si netroufám odhadovat," dodala skepticky místostarostka.
Pokud stát nepomůže městům, jako je Litvínov, s legislativním krytím a finanční podporou, zůstane boj s vyloučenými lokalitami i nadále jen sisyfovskou prací. Příklad Šluknova nicméně ukázal, že když se chce, peníze se najdou – klidně i stovky milionů a z nečekaných zdrojů. Proč se ale vládní resorty otočily k Litvínovu zády, zůstává nezodpovězenou otázkou s hořkou pachutí nespravedlnosti.
