3. prosince 2016 Svátek má Svatoslav

Mostecko - Pamětník a místní patriot Miloslav Hrabák je nepřehlédnutelnou postavou Mostecka. Potkáváme tohoto charizmatického pána pravidelně na nejrůznějších společenských akcích a vernisážích. V červenci měl křest své nejnevětší knihy „Hydrák a Staliák v časech minulých" v Mostecké knihovně.

Přestože je mu víc, jak devadesát let, mluvil spatra a s přehledem, sršel vtipem, obdivuhodnou vitalitou a vyprávěl příběhy staré přes padesát let, jakoby se staly včera. Po přečtení této knihy mi bylo jasné, že se o panu Hrabákovi a jeho životě na Mostecku musím dozvědět více a tak jsme si jednoho dne popovídali u kávy.

Kde berete tu energii v tomto věku pro realizování tak náročných projektů?

To nevím kde, asi to mám geneticky zakódované. Minule jsem například betonoval na chalupě, kopal rýhu, vozil kamení, cihly atd. Vysoký věk a určitou energii jsem asi zdědil po rodičích, také se dožili vysokého věku. Narodil jsem se v Záluží, kde jsem prožil část svého života, vyrůstal v časech první republiky, zažil vpád německých vojsk a okupaci nacistů v roce 1938, zažil vyhazov z baráčku mých rodičů, posléze jsem zažil osvobození v roce 1945, znovu renesanci svobodného Československa a v poločase mého života vpád invazních vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Je toho dost na to, aby, pokud člověk je fyzicky a duševně zdravý, mohl zavzpomínat.

Jak je pro Vás náročné získat podporu a prostředky na své knižní projekty?

To je dost složitá otázka. Některé společnosti a firmy projekt podpoří, jiné odmítnou, avšak hlavní sponzor Unipetrol RPA vždy značnou měrou k vydání mých knih přispěl.

Jaké to je mít osmdesát let vzpomínek? To si ani jako třicetiletý nedokážu představit, jak si to po těch letech můžete vybavit nebo jak vzpomínky máte srovnané?

Člověk při tom nepřemýšlí, aby vzpomínky řadil, napíšu si kostru a ostatní jde samo. Jen dokumenty musím shánět v archivech, například fotodokumentaci a jiné doklady. Knihy jsem napsal zcela podle svých vzpomínek a hodně v nich zakomponoval odposlouchané vzpomínky od mého otce.

To zní krásně a vzpomínáte i na dobu, kdy Vám bylo třeba deset let?

Ano, lidé se mě občas ptají na různých besedách, jaké dětství a dospívání jsem v letech první republiky prožíval. Popravdě řečeno, v té době, po první světové válce, to bylo velké společenské vzedmutí a relativní prosperita. Náš kraj byl oblastí s velkou německou doménou a soužití s nimi probíhalo v cyklech dobrých i krizových. Kromě Záluží, Kopist, Lomu a Jiřetína, kde bylo území s převahou Cechů, byly ostatní obce a města s převahou německé, a přesto tu probíhal bohatý veřejný život. Pak přišlo koncem dvacátých let období hospodářské krize. Trh s odbytem uhlí vázl, došlo k propouštění havířů, které vyvrcholilo v roce 1932 ve Velkou Mosteckou stávku. Také průmysl byl na tom do té doby relativně dobře, především průmysl textilní, keramický, ocelářský a cukrovarnický.

A jaký máte nyní vztah k průmyslu, například k místní těžbě a neustálé přeměně našeho kraje?

Vztah k povrchové těžbě a k nerostnému bohatství je odvislý od energetického rozvoje státu. Jádro to asi pokryje, ale stojí to miliardy a nechat tu ložiska hnědého uhlí je otázkou. Je třeba zpracovat podrobnou energetickou studii, avšak to je zatím na mrtvém bodě. Studoval jsem například jadernou energetiku a pro informaci uvedu, že tehdy ve Stalinových závodech se mělo stavět zařízení na těžkou vodu. A nejen to. Také si vzpomínám na to, že byla například velká diskuze o tom, zda vytěžit na místě stávajícího závodu velká ložiska kvalitního uhlí. Z toho důvodu byly začátkem šedesátých let vypracovány studie o výstavbě nového závodu na výrobu pohonných hmot v oblasti nedaleko Postoloprt.

Můj děda, architekt města Most, Václav Kubrich, na to tuším měl zpracovat Generel...

Ano, pamatuji jméno pana Václava Kubrichta, ale osobně jsem s ním do styku nepřišel.

Jaký je zájem o toto téma, mám na mysli historii, u místních mladých lidí?

Zdá se mi, že o historické události má zájem spíše starší generace, která ta léta zažila a mají na co vzpomínat. Mladí už jsou zmítáni jinou kulturou biametrálně odlišnou. Faktem zůstává, že jak o knihu Zmizelé Záluží, T-200 a Hydrák a Stalinák v časech minulých je zájem pro mě téměř neuvěřitelný. Nebývalé velký.

Jak vidíte náš region za dvacet let?

Nejsem prognostik, ale mám jisté obavy z vývoje na tomto území. Dříve tu byl kolorit těžních věží a nyní, kdy se doluje povrchově, jsme dosáhli limitů a kromě hornictví tu další průmysl, který by zaměstnal větší počet lidí, není. Takové ty krcálky v průmyslových zónách zaměstnají maximálně několik desítek lidí a to je málo a navíc tento region zatím nemá žádný program. Dosud pro toto území není ze strany vlády vytvořen plán, bez něhož nevede cesta kupředu. Neříkám do pekel, ale bude to možná ještě horší. Není tu ani vize, ani program a bláboly to nevyřeší. A když nyní čtu, co se děje na Ostravsku, tak i na Mostecko může přeskočit jiskra.

Na první pohled jsou na Mostecku ale pozitivní změny

Ano, změnilo se tu vše a nezůstal v kraji kámen na kameni. To nemá v jiné části republiky téměř obdoby. Rekultivaci už naštěstí umíme, ale bohužel, já nemám ve své rodné obci žádný záchytný bod., kromě oázy kolem dolu Herkules. Jinak nemohu říct a ukázat svým přátelům – tady jsem kopal do míče, tady jsem chytal ryby, tady jsem cvrnkal kuličky atd. Krajina mého mládí prakticky neexistuje.

Pamatujete Mosteckou stávku?

Ano, jak by ne, byl jsem školák. V Mostecké stávce šlo o to, aby byla učiněna přítrž k propuštění několika stovek horníků. Je pravda, že nebyl odbyt, na haldách hořelo uhlí a pro kapitalisty a obchodníky nebyla jiná alternativa, než redukovat stavy horníků. To vyvrcholilo Velkou Mosteckou stávkou, při níž nakonec kapitalisté couvli a na důl Humboldt se vrátili všichni propuštění horníci, což je z dnešního pohledu a jednání majitelů firem a továren téměř neuvěřitelné.

Jak jste prožil a hlavně přežil bombardování Stalinových závodů?

V knize Hydrák a Staliák v časech minulých je velká kapitola o bombardování Hydráku. Roku 1940 jsem byl do tohoto závodu přeřazen. Budoval se za strašných pracovních podmínek super moderní závod na výrobu pohonných hmot. Na tu výstavbu jsem od roku 1938 koukal z okna našeho baráku a viděl a prožíval, nerad, jak Němci obsazovali Záluží, v němž hospody a uvolněné baráky obsazovali svými německými zaměstnanci. Pokud jde o vlastní bombardování, bylo to strašné. Hlavně to první, kdy lidé uvnitř závodu nevěděli prakticky, oč běží a zůstali na svých pracovištích, záhy při dopadu bomb se odehrávalo doslova peklo, takových a podobných událostí, pokud jsem o bombardování, bylo při těch patnácti náletech dost a dost. Že jsem to všechno prožil a zůstal na živu, je opravdu obrovské štěstí.

To si opravdu nedovedu představit, muselo to být jako z nějakého katastrofického filmu... a navíc, ty pocity, když vás bombardovali a přitom to bylo pro vás vysvobození z nacismu.

Ano, češi a cizinci, kteří pracovali v krutých životních podmínkách, ty tomu fandili, avšak Němci z toho byli až fanaticky nepřístojní a hrozili spojencům novou zbraní, která jim přivodí zkázu.

Byl někdy Hitler přímo na Mostecku nebo v závodech?

Ani Hitler, ani Göring na Mostecku nebyli, ale jezdili sem a přímo do závodu říšští ministři, zvláště Albert Speer a velmi často osobně Konrad Henlein., nejvyšší župní funkcionář NSDAP.

Vrací se pamětníci z války do závodu?

Ano. Vloni dokonce nějaký Francouz podnikl cestu z Francie až sem a dokonce o tom napsal dokument.

Přemýšlel jste někdy, jak to bude vypadat za padesát let?

To je velmi těžká otázka. Popravdě řečeno, co se stane za padesát let, to je mimo moji vizi, ale rád by, aby tento závod vzkvétal a byl pro místní obyvatele dobrou pracovní příležitostí.

Sportoval jste?

Ano, v Záluží od žákovských let jsem hrál fotbal až po A tým v roce 1938 a stejně tak hokej. Bohužel, to vždy bylo na přírodním ledu až do okamžiku, kdy po najetí stavby T-200 se z komínů valil obrovský spád popílku a na rybnících se nedalo bruslit. Stejně tak se začal zhoršovat celá situace, kdy do řeky Bíliny se téměř stáčely fenolové vody a dehty, až byla voda fialová a území, hlavně v podzimních a zimních dnech bylo ovzduší přehuštěno smrdutými mlhami.

Vydal byste knihu, věnovanou čistě vzpomínkách na Vaše zážitky z celého kraje?

Ano, pokud by to sponzor finančně pojistil a vydal.

Snad to bude tedy do budoucna lepší, držím Vám palce!

Děkuji. Byl bych tomu rád.

Co se chystá

Zpravodajství

Tipy na výlet

Zajímavosti

Životní styl

×

Tyto stránky používají cookies, které se ukládají ve Vašem prohlížeči.