Most - Každé dítě potřebuje k životu bezpečné zázemí, lásku a někoho, o koho se může opřít. Pro stovky dětí v České republice to ale není samozřejmost. Když se o ně jejich vlastní rodiče nedokážou nebo nemohou postarat, přichází na řadu pěstounská péče. Obyčejní lidé tak otevírají své domovy dětem, které si s sebou často nesou těžké životní zkušenosti.
Pěstounství není adopce
Mnoho lidí si pěstounskou péči plete s osvojením (adopcí). Rozdíl je přitom zásadní. Při adopci přijímají rodiče dítě právně za vlastní a zanikají vazby na původní rodinu. Pěstoun naopak otevírá náruč dítěti na přechodnou nebo dlouhodobou dobu, kdy se o něj biologičtí rodiče nezvládají starat. Pěstounství je státem podporovaná forma náhradní rodinné péče a pěstouni nejsou na výchovu sami – mají k dispozici odbornou podporu, doprovázející organizace a sociální pracovníky.
Jaké pěstounství je?
Je nesmírně obohacující, ale také náročné. Děti z ústavní péče nebo nefunkčního prostředí potřebují čas, trpělivost a pevný řád, aby získaly zpět ztracenou důvěru v dospělé. Spolupráce, respekt a hojení šrámů na duši se pak učí v naprosto běžných každodenních situacích – u dřezu, při společném úklidu nebo u večerního čtení pohádek.
Pěstounství zkrátka není jen o zajištění střechy nad hlavou. Je to rozhodnutí dát dítěti šanci na lepší budoucnost v rodinném kruhu, protože rodina je pro vývoj dítěte vždy tou nejlepší kotvou.
