Litvínov – Ještě před pár lety to byla zapomenutá maringotka s vůní poutí, lízátek a krepových růží. Dnes se z ní pomalu stává místo, kde to bude vonět kávou, domácím koláčem či chlebem a létem. Na zahradě jednoho litvínovského domu v centru u Voigtových sadů totiž začíná nový příběh – příběh maringotky, která se z poutní střelnice promění v kavárnu.
„Já jsem s tou maringotkou vyrostla,“ říká Tereza Kramlová, která s ní jako malá jezdila po poutích. „Do svých dvanácti let jsem s rodinou každé jaro vyjela – první štací býval Litvínov, tehdy kolotoče a maringotky stály tam, kde je nyní hotel, pak jsme jezdili po celém Ústeckém a Libereckém kraji. S prvním sněhem jsme se vždy vraceli domů.“ Maringotka tehdy sloužila jako střelnice. Rodina bydlela v jiném voze, v němž nechybělo nic, co v klasickém bytě – od obývací stěny, přes koupelnu s vanou a pračkou, až po dětský pokoj.
K vozu, v němž bývala střelnice, má Tereza Kramlová ještě i původní dokumentaci. Foto: jip
Po smrti dědečka, který se v jiné obdobné maringotce dokonce narodil, však vůz zůstal zaparkovaný v zahradě za domem. Dvacet let stála maringotka na zahradě a pomalu zarůstala časem – nikdo do ní za celou dobu ani nenakoukl. „Když jsme ji loni otevřeli, našli jsme bedny plné lízátek a krepové růže, visely tam přesně tak, jak je tam babička pověsila naposled. Jako děti jsme na lízátka sahat nesměli – a teď jsme je vyhazovali do popelnice,“ směje se Tereza.
Tak jak se maringotka naposledy zavřela, tak zůstala dlouhých dvacet let. Foto: archiv Tereza Kramlové
Spolu se svým partnerem Tomášem Dudou se rozhodli dát maringotce druhou šanci. „Původně jsme z ní chtěli postavit glamping, ale sehnat vhodný pozemek je složité. A tak jsme se rozhodli začít doma. Ta střelnice nás přitahovala. A tím, že je to na kraji Voigtových sadů, místa, které má obrovský potenciál, ale je naprosto nevyužité, nám přišlo ideální proměnit ji v kavárnu.“ Živelná Tereza se chtěla hned pustit do díla, puntičkářský Tomáš, kterého kavárenská kultura dlouhodobě velmi zajímá, před ni ale předestřel všechny překážky, které se musí zdolat. „Myslela jsem, že otevřeme na jaře, pravdu měl Tomáš. I přes jeho velice realistický náhled jsme ale byli překvapeni, čím vším jsme museli projít,“ bere nyní už s humorem a nadhledem mladá maminka.
Ze střelnice už brzy bude kavárna se vším, co k ní patří – výběrová káva, domácí kváskový chléb, sladké dorty, koláčky i filtrovaná káva pro fajnšmekry. „Tom má rád Nordbeans z Liberce, já bych chtěla lokální pražírnu. Možná to nakonec nakombinujeme – uvidíme, co bude lidem chutnat,“ říká Tereza s úsměvem. A pak dodává: „Hodně lidí nás odrazovalo, že to v Litvínově fungovat nebude. Ale já tomu věřím. Chceme vytvořit místo, kde bude dobře nám i ostatním – rodičům, dětem, cyklistům, lidem z okolí.“
Kromě kávy plánují i drobné kulturní akce v přilehlém parku – od jógy přes hudbu až po komunitní setkávání. Jakmile se mezi Litvínovany rozneslo, co se chystá, začali se partnerům ozývat lidé, kteří by chtěli v návaznosti na Café Střelnice připravit nějaký program.
Otevření plánují Tereza s Tomášem zhruba na polovinu srpna 2025, přičemž otevřeno bude jen přes sezonu. Kavárnu je nutné zkolaudovat včetně přístupového chodníku do parku. „Na maringotce jsme si všechno dělali sami. Natírali jsme, brousili, obkládali – prostě jsme přiložili ruce k dílu. A ten výsledek už začíná být vidět,“ říká Tomáš. Jen toalety, které u takového podniku musí stát, má na starosti zkušený řemeslník.
V srpnu chtějí mít otevřeno denně, ovšem v závislosti na počasí, od dvou do osmi večer, po dobu krásného babího léta od čtvrtka do neděle. „Asi se budeme přizpůsobovat počasí a zájmu lidí,“ podotýká Tereza s tím, že letošní sezóna bude testovací.
Mimochodem ani snu o glampingu se tato mladá rodina nevzdává. V zahradě totiž stojí další vůz. Už jen zbývá najít vhodný pozemek s krásným výhledem do přírody…. Ale to už bude zase jiný příběh.
