Litvínov – Když onemocní jedna kuchařka ve školní kuchyni, je to problém. Když ale lehne téměř celý personál kuchyně včetně učňů, je to katastrofa. Přesně taková situace nastala ke konci minulého týdne na střední škole Schola Humanitas v Litvínově. V kuchyni zůstala osamocená vedoucí stravování a jedna pomocná síla. Místo toho, aby ředitel školy Milan Šťovíček vyvěsil ceduli „Z technických důvodů zavřeno“, rozhodl se bojovat. Rozjel sérii telefonátů a ukázalo se, že v Litvínově a okolí drží školy pevně při sobě.
Byla to krizová situace, která vyžadovala okamžité řešení. Schola Humanitas totiž nevaří jen pro své studenty a ubytované na internátu, ale zajišťuje stravu i pro děti z MŠ a ZŠ Jeřabinka. Výpadek by tak zasáhl stovky strávníků.
„Mohl jsem udělat to nejjednodušší – dát na dveře ceduli, že s ohledem na provozní překážky se nevaří. Ale já jsem se vydal tou těžší cestou. Oslovil jsem okolní školy se žádostí o pomoc, a to ze dne na den, téměř z hodiny na hodinu,“ popisuje hektické chvíle ředitel Milan Šťovíček.
Záchranný tým: Ředitel, kuchaři i skaut
Odezva byla okamžitá a fantastická. Ředitel ZŠ a MŠ Meziboří Jan Peška neváhal a po domluvě uvolnil svou oporu. „Přímo pan vedoucí jídelny Honza Bouzek, který u nás kdysi pracoval, nám přišel ‚helfnout‘. Nastoupil už v půl šesté ráno, pomohl udělat základ na polévku a holandský řízek, a pak teprve mazal zpět do své práce,“ oceňuje Šťovíček.
Nezůstalo jen u Meziboří. Pomocnou ruku podala i ředitelka ZŠ v Ruské ulici Pavla Tomášová, která zapůjčila kuchařku Vendulu Přibylovou. Tým doplnila Eva Bělohlavá z MŠ a ZŠ Jeřabinka, která pomáhala nejen s výdejem.
Do kuchyně Scholy Humanitas přispěchali na pomoc zaměstnanci ze tří dalších škol. A nejen oni, zapojili se i ti, kteří sice ve Schole Humanitas pracují, ale na úplně jiných pozicích. Foto: Schola Humanitas
Do bílého se ale převlékli i zaměstnanci Scholy, kteří mají v popisu práce úplně jiné činnosti. „Povolal jsem naši paní recepční Kateřinu Valachovou, která ochotně přišla pomoci. I pan hlavní vychovatel David Malát se nabídl. Je to skaut, má zkušenosti ze skautského vaření, tak se toho nebál,“ usmívá se ředitel. A stranou nezůstal ani on sám – zapojil se přímo do procesu vaření a výdeje.
Obdiv k těžké práci
Pro Milana Šťovíčka to byla nejen záchrana obědů, ale i lekce pokory. „Je to těžká práce, musím říct, že ty ženské obdivuji. Když jim někdo takhle v kolektivu vypadne, je to o to těžší. Pro mě to bylo dost horké prostředí, je tam teplo, musíte mít rukavice, zástěru, to je náročné,“ přiznává ředitel a dodává, že práce kuchařek často není dostatečně finančně ohodnocena, ačkoliv se jim škola snaží přilepšit.
Výsledek? Mise splněna. Strávníci sice dostali k holandskému řízku místo bramborové kaše vařené brambory a na výběr byla jen jedna polévka, ale nikdo neodešel hladový. „Myslím si, že to lidi ocenili. Že jsme to prostě nezavřeli,“ dodává Šťovíček.
Dozvuky virózy řeší jídelna i v tomto týdnu. Provoz je stále mírně omezený a v nabídce je zatím pouze jedno jídlo, ale díky solidaritě kolegů z branže a ochotě zaměstnanců škola krizový moment ustála se ctí.
Milan Šťovíček může říct, že už ve "své" škole dělal téměř všechno. Zbývá mu jen vyzkoušet si roli vychovatele na internátu. Foto: Schola Humanitas
