Most – Čtvrtou premiérou letošní sezóny Městského divadla v Mostě bude zásadní česká komedie autora Ladislava Stroupežnického Naši furianti. Režie se ujal Mikoláš Tyc a premiéra se uskuteční 6. června od 19.30 hod na Velké scéně. Nejbližší reprízy se odehrají 10. června v 17:00 a 12. června v 19:00 hodin.
Zásadní česká komedie vypráví nejen o taškařici při volbě nového ponocného, ale hlavně o nás a našem „švejkování“ patří k nejhranějším českým dílům. „Jenom v mosteckém divadle se titul Naši furianti od roku 1969 uváděl třikrát, ti “naši” jsou tedy čtvrtou inscenací v pořadí," uvedl dramaturg Martin Ticháček.
Jako podle Martina Ticháčka pojalo mostecké divadlo inscenaci tentokrát? „Chtěli jsme se vyhnout patetické idealizaci i násilným posunům dobových událostí k současnosti, trochu se zasmát, ale především s úctou posunout do popředí ta témata, která nám přišla v době vzniku Našich furiantů revoluční. Ladislav Stroupežnický, osobnost provokativní až fascinující, hru komponoval jako sérii navzájem se prolínajících podzápletek, jejichž motivy se zrcadlově vrací. Vše, co Stroupežnického postavy ve zběsilém tempu říkají a činí – připomínám nejen v původní verzi – se zákonitě propojí dále v ději. Text tvoří komplexní síť pevných obručí a nelze ho neoznačit za vrcholný “kompoziční masterpiece”. Zjevení „paličského listu“ i tahanice o uhrazení punče hluboce zakořenily podobně jako “ztuchlá káva” v Maryši do české kulturní paměti.
Za vrcholové pak považujeme podivínskou potměšilost až Columbovského střihu, s níž švec, ve hře skoro detektiv Habršperk vytváří vlastní paralelní linii, jakési honické CSI. Stroupežnického pointovaný humor je další velkou devizou a své postavy on – nešetří. Kristýnu Fialovou, která objektivně neumí zpívat, okolí udržuje až v bludné představě, že má krásně naladěný hlas. Zasedání obecního výboru je fantastická pobídka k satiře. Furiantství tryská z každé postavy. Celou hrou se line až westernová půtka mezi egy starosty Dubského a prvního radního Buška. Pýcha a zabýčenost téměř zhatí očekávaný sňatek jejich dětí. Tajuplné spojenectví až mysteriózní přátelský pakt, hluboké propojení Bláhy a Habršperka pak svírá fascinující mozkový trust.
Autor skrze dialogy oživuje mimořádně zjitřenou atmosféru návsi, kde ale nedojde k ničemu horšímu než nevinnému pokřikování. Úsměvně maskulinní energii i celkový chaos u Stroupežnického tlumí mimořádně silné ženské a do té doby nevídaně emancipované postavy. Prodavačka dřevěného nádobí Markýtka elegantně odhání své dotěrné nápadníky, choť krejčího Fialy Tereza vystupuje jako dominantní hlas v rodině a manželova pěst. Marie Šumbalová postupně přebírá kontrolu nad Šumbalovým hazardem. Nakonec Marie Dubská, která abychom citovali Stroupežnického: “vládne obcí jako ňáký monarcha” dává životu v obci Honice racionální rámec a řád.
A koneckonců jsme to my praktikující divadelníci – furianstvo nad furianstvo, abychom se s přítomností dramatického kánonu pomazlili, tj. když se nespecifikovaná trupa herců rozhodne podlehnout Stroupežnického kouzlu."
