Ústecký kraj / Sasko - Česko-německé pohraničí není jen místem, kudy lidé projíždějí. Je to prostor plný setkávání, příběhů a spolupráce. Právě na to se zaměřuje program Rok na hranici, iniciativa Česko-německého fondu budoucnosti. Ten podporuje šest účastníků z Česka i Německa, rozmístěných podél celé hranice, aby přímo v jednotlivých regionech hledali nové možnosti spolupráce a propojovali sousedy z obou stran.
Šest měsíců na česko-německém pomezí, řada setkání, kulturních akcí a příběhů lidí, kteří žijí „s hranicí i přes hranici“. Tak by se dalo shrnout působení Markéty Shamal Keslové, která se do projektu přihlásila nejen jako znalkyně regionu, ve kterém žije od narození, ale také jako průvodkyně, která hledá nové možnosti, jak Čechy a Němce přivést blíž k sobě.
Co vás přivedlo k rozhodnutí přihlásit se do programu Rok na hranici?
Do programu jsem se chtěla zapojit už dlouho, protože hranice je součástí mého života od dětství. Narodila jsem se v Kadani, ale celý život žiji ve Vejprtech – městě, které leží přímo na hranici a sousedí s městečkem Bärenstein. V době, kdy byla hranice zavřená, jsme doma chytali německé rádio a televizi. Němčina byla tak nějak vždy přítomná. Když se hranice otevřela, překvapilo mě, jak blízko máme k životu sousedů.
Postupně jsem začala objevovat německou stranu – nejdřív na kole nebo běžkách, dnes tam jezdím plavat, sportovat, na kulturní akce a také využívat místní služby. Dcera letos nastoupila do první třídy v Bärensteinu, takže naše každodenní životy jsou s hranicí přirozeně propojené. A právě ten každodenní kontakt mě motivoval, abych poznala německou kulturu, lidi i jejich pohled na život ještě víc do hloubky.
Jaké byly vaše první zkušenosti, když jste do programu vstoupila?
Na začátku jsem byla trochu nervózní, ale měla jsem velké štěstí, že mě uvedla koordinátorka Marta Schreiter. Marta má za sebou bohatý životní příběh – pochází z jižní Moravy, žila v USA i v Itálii a nakonec ji osud přivedl do Krušných hor. Dlouhá léta působí v kultuře v Marienbergu, takže region zná z obou stran. Založila také whatsappovou skupinu GrenzüberSchreiter, kde se sdílí pozvánky na česko-německé akce.
Díky ní jsem se rychle zorientovala. A co mě překvapilo nejvíc? Že lidé mají opravdový zájem o spolupráci – a že za tím často stojí silné osobní příběhy.
Jak reagují lidé z obou stran hranice na vaše aktivity?
Velmi pozitivně. Akcí je dokonce tolik, že je někdy těžké je všechny stíhat. Člověk si uvědomí, že hranice není bariéra, ale naopak prostor, kde se toho může odehrávat opravdu hodně.
Co vás na Němcích nejvíc překvapilo?
Jejich srdečnost a ochota se sdružovat. Hodně lpí na tradicích, rádi cestují a oceňují, když se člověk snaží mluvit německy. Čeština je pro ně naopak velmi těžká, a proto i malá snaha z naší strany má velkou odezvu.
Jaký má program pro vás osobní přínos?
Obrovský. Poznala jsem nová místa, inspirativní lidi i kulturu sousedů. Získala jsem odvahu víc oslovovat lidi, být otevřenější. A taky se víc cítím součástí širšího česko-německého regionu – nejen obyvatelkou pohraničního města.
Máte pocit, že se už teď něco podařilo posunout?
Určitě. Během programu se podařilo navázat nové kontakty a propojit různé organizace z obou stran hranice – od hudebních škol až po místní skautské skupiny. Samozřejmě se toho děje ještě mnohem víc, ale nechci předbíhat událostem – každé setkání je organizačně náročné, než se vše sladí a domluví termíny.
Program trvá rok a půl – není to málo?
Myslím, že to je nastavené správně. Je to intenzivní období, kdy člověk opravdu využije všechny kontakty i zdroje. A zároveň je to dost dlouhá doba na to, aby něco zůstalo – nové vztahy, spolupráce, projekty. Ty přetrvávají i po skončení programu.
Jaké akce vás čekají v nejbližší době?
V říjnu se těším na Sauerkrautfest v Elterleinu 18. října, kde bude možné nejen ochutnat různé speciality, ale i si vlastní zelí naložit. Program nabídne vystoupení místních tanečních skupin, běžeckou štafetu i koncerty dechových hudeb. Večer pak zahraje kapela Sändmän Gäng a návštěvníci se můžou těšit i na ochutnávky vín nebo domácí koláče.
A hned 20. října se opět těším na Mitzingabend, společný večer zpěvu a hudby pro Čechy i Němce.
Kdyby někdo z čtenářů chtěl také začít spolupracovat s německou stranou, ale bojí se, že nezvládne jazyk nebo neví, jak na to – co byste mu poradila?
Ať se ozve. O tom je celý program Rok na hranici – jsme tu jako průvodci, kteří mají pomoct překonat první bariéry a propojit lidi i organizace. Ať už jde o školu, spolek, sportovní klub nebo kulturní akci, vždycky se dá najít cesta.
Více o programu najdete na: www.roknahranici.cz.
Pokud máte zájem o spolupráci nebo se chcete na něco zeptat, napište mi na e-mail:
