Horní Jiřetín, Litvínov – V tělocvičně litvínovského gymnázia byste v ní budoucí olympijskou naději hledali jen stěží. O Janě Johanové z Horního Jiřetína se totiž v jejím okolí s nadsázkou říká, že je tak trochu sportovní antitalent – tedy alespoň do chvíle, než si obuje běžecké boty. I její učitelka tělocviku s notnou dávkou humoru a nadsázky konstatuje, že je naprostou záhadou, jak může někdo s tak malým nadáním pro ostatní sporty běhat tak neuvěřitelně rychle. Jana tuto nálepku přijímá s úsměvem, protože její výsledky na oválu mluví jasnou řečí.
Cesta k atletice přitom nevedla přes ambiciózní plány, ale přes obyčejný dětský vzdor. „Nechtěla jsem chodit na badminton,“ vzpomíná Jana na své začátky. Maminka ji původně zkoušela nasměrovat i na gymnastiku, ale brzy se ukázalo, že to byla slepá ulička. „To bylo úplně mimo,“ přiznává dnes se smíchem Jana. Nakonec rozhodla náhoda a parta spolužáků. Právě na stadionu v Meziboří, kde trénuje litvínovský atletický oddíl, si jí všiml trenér Slaměník, pod nímž se připravují atleti v Duchcově. Přestože tehdy neměla žádné výsledky, vycítil v ní skrytý motor, který ji brzy vynesl mezi českou elitu. Jana se zařadila do jeho tréninkové skupiny, dál hájila barvy Litvínova.
Rekordy, které čekaly čtvrt století
To, co Jana předvedla na loňském Mistrovství Evropy U20 ve finském Tampere, vešlo do dějin české atletiky. Na pětikilometrové trati doslova vymazala rekord, který v tabulkách strašil neuvěřitelných 27 let. Časem 15:50,73 se stala historicky první českou juniorkou, která pokořila hranici šestnácti minut. Na konci sezóny pak Jana Johanová opustila svůj původní oddíl a přestoupila do Duchcova.
Na juniorském mistrovství ve finském Tampere na pětikilometrové trati překonala dosavadní národní rekord. Foto: Česká atletika/Jaroslav Svoboda
Jenže to nebylo vše. Už letos začátkem roku předvedla, že rekordy na tratích, kterým se litvínovská atletka věnuje, budou padat dál. Na halovém mistrovství republiky v Ostravě, přestože musela na trati tři kilometry obíhat soupeřky o celé kolo, čímž ztrácela drahocenné vteřiny, národní rekord neodolal. Jana ho srazila o více než pět vteřin na 9:07,41.
„Na co překonat jeden rekord mistrovství, když můžu zdolat dva?“ mohla si říct, když další den do tabulek přidala i historické maximum na patnáctistovce. Jen o týden později se však konal i šampionát dospělých, kam tato juniorka dostala pozvánku. Tam svůj vlastní zápis na trojce, u něhož ještě ani "nezaschl inkoust", o dalších 26 setin vylepšila. Nyní v tabulkách u jejího jména září čas 9:07,15.
Hvězda napříč všemi sporty
Tyto fenomenální výkony nezůstaly bez odezvy ani u odborné veřejnosti a sportovních klubů. Jana v letošním roce doslova ovládla anketní pódia. Kromě vítězství v kategorii mládeže v anketě Sportovec roku Mostecka se jí dostalo pocty, která má v českém sportovním prostředí výjimečnou váhu. Získala ocenění Sportovní hvězda České unie sportu.
Na Krajském úřadě si převzala Jana Johanová v polovině ledna ocenění pro nejlepší atlety. Foto: Ústecký kraj
Jak podotkl Vladimír Papranec, ředitel Sdružení sportovců Mostecka, toto ocenění je unikátní tím, že o něm rozhodují kluby napříč všemi sportovními odvětvími – od fotbalistů po hokejisty. Ještě o pár týdnů dříve, v polovině ledna převzala ocenění na krajském úřadě, kde se v prestižní anketě Atlet Ústeckého kraje 2025 umístila na skvělém třetím místě. A aby toho nebylo málo, své postavení obhájila i mezi všemi sportovci v celém kraji. Tento týden v teplickém Domě kultury kategorii mládežnických jednotlivců obsadila vynikající 2. místo.
Naposledy převzala ocenění pro nejúspěšnější sportovce napříč všemi odvětvími. Foto: Ústecký kraj
Osudová ozvěna roku 1999: Drama v Běchovicích
Sportovní kariéra Jany Johanové však není jen o sbírání trofejí. Nejsilnější moment, který rozvířil vody v běžeckém prostředí, se odehrál loni v září při legendárním závodu Běchovice-Praha. Jana suverénně vedla, měla obrovský náskok a útočila na vítězství nejen v juniorkách, ale i mezi dospělými ženami. Pak se ale necelých 200 metrů před cílem zastavil čas. V tu chvíli se na cílové čáře protnula přítomnost s hlubokou minulostí. Jako diváci zde stály dvě lékařské legendy – profesor Jan Pirk a docent Antonín Pařízek.
Pro oba muže to byl okamžik mrazivého déjà vu. Přesně před 26 lety, v roce 1999, totiž na stejném místě resuscitovali závodníka, který se zhroutil v kardiogenním šoku. Profesor Pirk tehdy právě doběhl svůj závod, a přestože byl sám vyčerpaný, okamžitě začal bojovat o život cizího člověka. Když se z reproduktorů v roce 2025 ozvalo: „Není tu někde zdravotník? 400 metrů před cílem je problém!“, oba lékaři na sebe jen pohlédli. „Tak jdeme zase na to,“ řekli si beze slov. Na trati, s cílem na dohled, ležela v bezvědomí právě Jana. Tentokrát šlo naštěstí „jen“ o kolaps z vyčerpání, ale symbolika toho okamžiku byla zdrcující. „Náš příběh s Honzou Pirkem se znovu opakoval na stejném místě, jak by ho nevymyslel ani ten největší snílek,“ popsal později docent Pařízek. Na sociálních sítích nicméně Antonín Pařízek vyzdvihl odhodlání litvínovské atletky a popřál jí mnoho úspěchů do budoucna.
Mezi paragrafy a běžeckou dráhou
Zatímco Jana sní o olympiádě, její rodiče – oba úspěšní právníci – drží dceru nohama na zemi. Jejich vztah k Janině kariéře je směsicí hrdosti a upřímného rodičovského strachu. „Jana je v tom dobrá, ale já v tom vidím i jinou stránku. Měla by víc odpočívat, víc jíst,“ říká otevřeně její matka. „Já vidím větší smysl ve vzdělání. Občas to běhání na téhle úrovni úplně není za mě zdravé. Ten náběh tréninků je hodně a ona je hrozně unavená.“ Přitom Jana oproti ostatním přece jen trénuje méně: „Chvíli jsem trénovala s výběrem juniorů, jenže to na mě bylo moc. Moje tělo to nedávalo, měla jsem dvě únavové zlomeniny, tak jsme se dohodli, že budu trénovat dál, jak jsem zvyklá," podotkla atletka. A je to očividně krok správným směrem. Dál ostatní poráží a přepisuje rekordy.
Jana Johanová při společném MČR a MSR v Považské Bystrici. Foto: FB Jsem atlet
V rodině se tak vede neustálý dialog. Jana občas cítí, že by si přála víc bezvýhradného nadšení, ale realita je taková, že rodiče jsou její největší oporou. Vozí ji na tréninky do Duchcova, byli s ní v Tampere i v Jeruzalémě a stáli při ní i teď, když ji ke konci loňského roku další zranění nohy připravilo o šampionát v přespolním běhu.
Litvínovskou sportovkyni čeká v příštím školním roce maturita z biologie a fyziky i úvahy o dalším studiu. Jedna věc je však jistá: Jana Johanová má v nohách sílu, která se rodí jednou za generaci, a v srdci odolnost, kterou ocenili i ti nejzkušenější lékaři v zemi. Sledujte její výkony!
