Ústecký kraj – Část území hnědouhelného lomu ČSA na Mostecku se proměnila v unikátní zelenou laboratoř. Vědecký tým z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem zde v rámci projektu Green Mine testuje výsadbu ozdobnice obrovské (Miscanthus x giganteus). Tato mimořádně odolná, až čtyřmetrová trvalka v sobě skrývá obrovský potenciál – dokáže totiž efektivně ozdravit půdu zničenou různými látkami, a zároveň posloužit jako vysoce výhřevné ekologické palivo.
Naděje pro Ukrajinu a regiony zasažené válkou
Výzkum na severočeské výsypce má mezinárodní přesah s mimořádně aktuálním využitím. Projekt je totiž podporován programem NATO Science for Peace and Security (Věda pro mír a bezpečnost). Na výzkumu se podílí mezinárodní tým, jehož součástí jsou i vědec z Libanonu a nadějní studenti z různých zemí světa.
Hlavním cílem v těchto regionech je takzvaná fytoremediace – tedy čištění půdy pomocí rostlin. Ozdobnice dokáže růst i v extrémně nehostinných podmínkách a její kořenový systém funguje jako přirozená ekologická čistírna. „V zemích, kde se válčí, bude po skončení konfliktu strašně moc práce. Půjde o odbourávání kontaminantů ze zbytků střeliva, ropných úniků a všeho možného, co uniklo do půdy,“ vysvětluje doc. Josef Trögl, proděkan pro vědu FŽP UJEP.
Kouzlo ozdobnice spočívá v tom, že organické škodliviny (například ropné látky) do samotné rostliny vůbec nepřecházejí. Ovšem kolem jejích kořenů žijí miliardy specifických bakterií a hub, kterým kořenové stimulace nesmírně svědčí. Tyto mikroorganismy pak nebezpečné látky v půdě doslova „sežerou“ jako zdroj energie, čímž se proces biologického rozkladu těch nebezpečných látek radikálně urychlí. „Na kontaminovaných polích se tato plodina nechává růst přibližně dvacet let, přičemž se každý rok sklízí," dodává Trögl.
Z lomu rovnou do kamen: Ze suché trávy peletky
A právě každoroční sklizeň otevírá druhou zásadní výhodu ozdobnice – její energetické využití. Rostlina produkuje obrovské množství biomasy (v ideálních podmínkách až 50 tun na hektar). Výhřevnost této obří trávy je přitom plně srovnatelná s měkkým dřevem nebo dokonce s hnědým uhlím.
Klíčový je správný čas sklizně. Rostlina se sice dá sekat už na podzim jako zelená biomasa (vhodná pro bioplynové stanice), vědci z UJEP však doporučují počkat až na únor. „V zimě rostlina přirozeně stáhne veškeré živiny do podzemních oddenků, aby měla sílu na jaro. Nadzemní stonky uschnou a zůstane čistá, suchá biomasa s minimální vlhkostí pod 10 %. Protože suchá stébla hoří v kamnech velmi rychle, je ideální biomasu slisovat do pelet nebo briket, které hoření stabilizují a prodlouží," vysvětluje vědec.
Vzhledem k probíhajícímu odklonu od uhlí je po této biomase na trhu obrovská poptávka. Teplárny, které přecházejí na ekologičtější paliva, ji vítají jako stabilní obnovitelný zdroj. Výzkumné políčko na lomu ČSA sice slouží pouze k testování a vyprodukované množství by stačilo „tak na půl hodinky v elektrárně“, ale výsledky výzkumu budou volně dostupné. „Tento výzkum je veřejný, poznatky z něj může využít kdokoliv. Budoucí využití území po velkolomu ČSA už je určené, ale třeba tuto technologii využijí jiné těžební společnosti po ukončení těžby v dalších lokalitách s podobně nehostinnou půdou," vysvětluje Vít Kopecký ze společnosti Sev.en Inntech.
Botanická maturita v drsných podmínkách severu
Pěstování ozdobnice na výsypce lomu ČSA je pro vědce velkou výzvou. Zdejší substrát má daleko k běžné zahradní zemině – chybí mu humus, organický uhlík a má velmi nízkou schopnost zadržovat vodu. Oblast pod Krušnými horami navíc trpí srážkovým stínem.
Stovky sazeniček speciálně vyšlechtěného hybridu, který netvoří semena, sází vědci na oploceném políčku na výsypce lomu ČSA. Foto: jip
Vědci proto zkoušejí půdu vylepšovat přidáváním biouhlu (materiálu z odpadních kalů čistíren odpadních vod), který pomáhá uhlík v zemi dlouhodobě fixovat. První dva roky jsou pro rostlinu kritické, protože mladé sazenice ještě nemají vyvinuté podzemní oddenky a ohrožuje je sucho nebo silné mrazy. Pokud však tento start přežijí, stanou se z nich odolní pomocníci.
„Ozdobnice je sterilní hybrid, netvoří semena, takže její invazivnost do okolní přírody je zanedbatelná. Riziko sice není nikdy nulové, ale na jiných lokalitách kousek odsud, a to na Chomutovsku, ji vědci sledují už osm let a roste nám doslova přes hlavu – dosahuje tam výšky kolem tří a půl metru,“ uzavírá Josef Trögl. V ideálních podmínkách tato rostlina původem z Japonska dorůstá až 4 metrů, kde ji pěstují jako okrasnou trávu.
