Dubí - Pochází z Jeseníků, ale svůj domov i poslání našla na severu Čech. Renata Petrášová zasvětila svůj život zvířatům, která ostatní často přehlížejí nebo se jich bojí. Za dvacet let fungování své komunity „Bulíkov“ pomohla zachránit desítky psů a nedávno za svou obětavost získala prestižní ocenění Psí anděl 2025.
Renatin příběh nezačal v kanceláři, ale v psí boudě a kurnících na moravské vesnici. Jako dítě ji rodiče místo v postýlce často nacházeli u rodinných německých ovčáků. „Psi mých babiček mě v podstatě naučili chodit,“ vzpomíná s úsměvem. Tehdy ještě netušila, že jeden konkrétní pes jí jednou změní život – a možná ho i zachrání.

Foto: archiv Renaty Petrášové
Hrdina jménem Míša
Zlomový okamžik nastal, když bylo Renatě dvanáct let. Rodina tehdy měla křížence Míšu, mimořádně chytrého psa, který doprovázel děti i na zastávku autobusu. Jednoho dne, během rodinné oslavy, se do Renatina pokoje vloupal opilý host a začal ji obtěžovat.
„Nikdo si nevšiml, že do mého pokoje vešel, ale byl někdo, kdo ho tajně pozoroval – Míša,“ vypráví Renata. „Ve chvíli, kdy jsem začala křičet, pes během několika sekund otevřel dveře, dotyčného vyštěkal a doslova vyštípal z bytu. Byl to můj ochránce a můj hrdina.“ Tento zážitek v ní zakódoval celoživotní slib: stát při psech tak, jako tehdy Míša stál při ní.
Láska k „válečkům“ s divnou hlavou
I když vyrůstala s ovčáky, Renatě v jednom časopise učarovalo plemeno, které mnoho lidí svou vizáží spíše děsí – anglický bulteriér. „Postava jako váleček, s divnou hlavou... Na první pohled se mi zalíbil, ovšem jen mně,“ směje se. Trvalo roky, než si v roce 2005 pořídila prvního „bulíka“ Tima. Ten jí potvrdil to, co dnes učí ostatní: že tito psi jsou ve skutečnosti obrovští klauni, kteří milují lidi víc než sami sebe.

Foto: archiv Renaty Petrášové
Bulíkov: Rodina, která pomáhá
Renata postupně vybudovala komunitu, kterou pojmenovala „Bulíkov“. To, co začalo jako společné venčení pár nadšenců, se za 20 let rozrostlo v pevnou síť přátel, kteří nenechají žádné zvíře v nouzi. Dnes pomáhají v celých Čechách, podporují ale i pejsky na Slovensku. Členové komunity pomohli i jinde. Podařilo se jim zachránit a převést jednu fenku z Peru do Francie. Dříve zachraňovali psy třeba i z Maďarska od nezodpovědných chovatelů.
„Naše skupina není jen o venčení, je to rodina. Pomáháme útulkům v Jimlíně, Žimu nebo Mostě, pořádáme sbírky při živelných katastrofách a zachraňujeme psy v nouzi,“ vysvětluje Renata. Za dvě desetiletí pod jejíma rukama prošlo více než 30 zachráněných psů, a to zdaleka nejen bulteriérů.


Psi paní Renaty Petrášové. Foto: archiv Renaty Petrášové
Ocenění, které dojalo
Letošní rok byl pro Renatu přelomový. Na celorepublikovém Rekord Bull Srazu v Praze obdržela historicky první ocenění Psí anděl 2025.
„To ocenění mě neskutečně dojalo, vůbec jsem to nečekala. Ale musím dodat, že to není jen má zásluha. Je to zásluha všech lidí v naší komunitě, kteří do všeho jdou se mnou. Bez nich by žádné záchrany nebyly,“ říká skromně žena, která v Teplicích bourá mýty o „nebezpečných plemenech“.

Foto: archiv Renaty Petrášové
Renata Petrášová i po dvaceti letech věří, že socializace psů (a občas i jejich majitelů) má smysl. Její mise je jasná: ukazovat světu, že pes je odrazem svého pána, a vracet psímu světu dluh, který cítí od té doby, co ji ve dvanácti letech jeden věrný kříženec nenechal ve štychu.




