Milešovka - Milešovka, majestátní dominanta Českého středohoří, přitahovala pozornost cestovatelů i učenců po staletí. Se svými 837 metry nad mořem a pravidelným kuželovitým tvarem si vysloužila přezdívku „Královna“, kterou jí dal už barokní učenec Bohuslav Balbín. Dokonce i světoznámý Alexander von Humboldt označil výhled z jejího vrcholu za jeden ze tří nejkrásnějších na světě. Není divu, že takto výjimečné místo, kde se mraky doslova dotýkají země, dalo vzniknout fascinujícím příběhům o nadpřirozených silách ovládajících zdejší počasí.
Hromová hora a proroctví jezuitů
Pro místní obyvatele nebyla Milešovka jen turistickým cílem, ale především spolehlivým „barometrem“. Německý název Donnersberg (v překladu Hromová hora) jasně odkazuje na fakt, že zde bouří nejčastěji v celém Česku. Jezuita Bohuslav Balbín již v 17. století popsal přírodní zákonitost, kterou se lidé v okolí řídí dodnes: pokud je vrchol hory zahalen mraky, přijde s jistotou déšť, zatímco čistý vrchol slibuje sucho i v případě, že jsou ostatní kopce v mlze. Tato hříčka přírody však měla i svou temnější, duchovní interpretaci spojenou s neklidným strážcem hory.

Legenda praví, že strážce hory zde vládl větrům a bleskům. Foto zdroj: Pixabay.com / CC0
Duch z Milešova: Pán blesků a meluzín
Tou nejznámější pověstí, která se přímo váže k nespoutané atmosféře hory, je příběh o Duchu z Milešova. Podle starých vyprávění se během nejprudších bouří zjevuje na stěnách skal a zámku průsvitný stín mužské postavy, který je za běžného světla téměř neviditelný. Tento „pán hory“ se prý s každým novým bleskem hlasitě zasměje, což v uších smrtelníků zní jako hrozivé hřmění, a poté začne skučet jako meluzína, čímž vyvolává pověstné milešovské větry. Jeho přítomnost je vnímána jako ztělesnění divoké energie, která na vrcholu hory panuje.
Znamení duhy a klid zbraní
Zjevení ducha je však pro lidi v podhradí i příslibem naděje. Pověst praví, že bouře trvá jen tak dlouho, dokud se duch ukazuje a směje. Jakmile jeho postava náhle zmizí a nářek připomínající vítr utichne, je to neomylné znamení, že hněv živlů ustal. Duch se prý ukládá ke spánku, bouře přestává běsnit a na obloze nad Českým středohořím se jako symbol smíru objeví barevná duha. Toto sepětí postavy ducha s přírodními úkazy jen podtrhuje respekt, který horalé k Milešovce vždy chovali – ostatně bezvětří zde panuje pouhých osm dní v roce.

Milešovka v zimě. Foto zdroj: Pixabay.com / CC0
Hora milá i nebezpečná
Samotný název hory je pravděpodobně odvozen od jména Mileš, což ve staročeštině znamenalo „milý“. Přestože je Milešovka k návštěvníkům „milá“ svými výhledy, její meteorologická observatoř, jedna z nejstarších v republice, potvrzuje její drsnou povahu. Právě extrémní podmínky, kdy se vítr prohání po znělcových skalách vytěžených přímo na vrcholu pro stavbu stanice, neustále přiživují víru v nadpřirozené strážce, kteří toto místo chrání před nevítanými hosty.
Další legendy kraje pod Milešovkou
Kromě pána bouří existují i další legendy spojené s bezprostředním okolím hory. Často se mluví o loupeživých rytířích Paškovi a Polovi, kteří přepadali kupce v průsmyku mezi Milešovkou a Kletečnou a své lupy údajně ukrývali v tajných chodbách hluboko pod horou. Jiné příběhy vyprávějí o bludném duchu rytíře Jakoubka na nedalekém hradě Kostomlaty, který má na čele černé znamení kalicha, nebo o pohádkových pokladech ukrytých v nitru těchto sopečných vrchů, které se odvážlivcům otevírají jen v určité sváteční dny.






